Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii L.)

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii L.)

Roste v oblastech s přímořským klimatem, s mírnou vlhkou zimou a chladným relativně suchým létem, s malým kolísáním teplot a krátkým mrazivým obdobím.... číst dál »

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas L.)

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas L.)

Velmi hojný druh, nalezneme jej ve stinných humózních lesích, v křovinách a hájích, podél potoků, na okrajích lužních lesů, také v horských nivách nebo na zříceninách. Vyhledává zastíněná stanoviště... číst dál »

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

Borovice lesní se řadí mezi pionýrské dřeviny. Je výrazně světlomilná a netolerantní k zastínění. Roste na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých půdách.... číst dál »

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.)

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.)

Roste především na výslunných místech (stráně, pastviny, úhory, paseky, okraje cest atd.). Kvete od května do září... číst dál »

Dřípatka horská (Soldanella montana L.)

Dřípatka horská (Soldanella montana L.)

Vlhká zastíněná místa v horských lesích, často v okolí lesních potůčků, nejčastěji ve smrčinách, ale i v podhorských a horských olšinách. Provází nevápenné podklady.... číst dál »

Sítina rozkladitá (Juncus effusus L.)

Sítina rozkladitá (Juncus effusus L.)

Roste na vlhkých loukách a pastvinách, v lučních bažinách a mokřinách, ale také při březích stojatých a tekoucích vod. Kvete od června do září.... číst dál »

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.)

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.)

Jasan ztepilý zahrnuje tři ekotypy: lužní, horský a vápencový, všechny jsou v ČR zastoupeny. Lužní je rozšířen v nížinách podél toků velkých řek, ve společenstvích s dubem ... číst dál »

Hrachor černý (Lathyrus niger L.)

Hrachor černý (Lathyrus niger L.)

Vyhledává listnaté lesy, lesní lemy a křovinaté stráně. Roste na humózních, hlinitých až jílovitých půdách, zejména na sušších a teplejších stanovištích.... číst dál »

Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

Byl tak vytvořen vhodný účelový objekt přizpůsobený didaktickým a vzdělávacím potřebám školy, která byla v roce 1896 dostavěna za účelem výchovy mladých lesnických hospodářů z oblasti Moravy a Slezska.... číst dál »

 

Rozrazil lékařský

Veronica officinalis

Rozrazil lékařský

Veronica officinalis L.

čeleď: krtičníkovité

 

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

  • léčivka proti kašlu a průjmu

Ekologie: Vyskytuje se na nelesních i lesních stanovištích, vřesovištích, na suchých travnatých svazích, pasekách, sušších loukách, pastvinách a ve světlých lesích. Vyhledává minerálně chudší, slabě humózní, čerstvě vlhké až sušší, písčité až hlinité půdy s kyselou reakcí. Preferuje kyselé podklady, na vápnitých roste jen tam, kde jsou hlubší půdy.

Popis: Vytrvalá, poléhavá a chlupatá bylina, s bohatě větveným a hluboko kořenujícím oddenkem. Lodyhy jsou plazivé až poléhavé, větvené v uzlinách a hlavně v dolní části často kořenující. Lodyha bývá 10–50 cm vysoká, oblá, dosti hustě odstále chlupatá a při bázi někdy načervenalá. Listy jsou vstřícné, přisedlé nebo krátce řapíkaté, vejčitě až široce eliptické, 15–50 mm dlouhé. Při bázi bývají klínovité a celokrajné, jinak jsou po okrajích vroubkované. Květenství tvoří husté, obvykle vstřícné úžlabní hrozny, které bývají 15–35květé. Květní stopky jsou vzpřímené a výrazně kratší než listeny. Koruna je 5–8 mm velká, široce zvonkovitá, světlemodrofialové barvy s tmavofialovými žilkami. Tyčinky jsou poněkud delší než koruna samotná. Plodem je tobolka. 

Veronica officinalis Veronica officinalis
Veronica officinalis

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain