Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii L.)

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii L.)

Roste v oblastech s přímořským klimatem, s mírnou vlhkou zimou a chladným relativně suchým létem, s malým kolísáním teplot a krátkým mrazivým obdobím.... číst dál »

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas L.)

Kapraď samec (Dryopteris filix-mas L.)

Velmi hojný druh, nalezneme jej ve stinných humózních lesích, v křovinách a hájích, podél potoků, na okrajích lužních lesů, také v horských nivách nebo na zříceninách. Vyhledává zastíněná stanoviště... číst dál »

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

Borovice lesní se řadí mezi pionýrské dřeviny. Je výrazně světlomilná a netolerantní k zastínění. Roste na mělkých chudých sušších písčitých až kamenitých půdách.... číst dál »

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.)

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.)

Roste především na výslunných místech (stráně, pastviny, úhory, paseky, okraje cest atd.). Kvete od května do září... číst dál »

Dřípatka horská (Soldanella montana L.)

Dřípatka horská (Soldanella montana L.)

Vlhká zastíněná místa v horských lesích, často v okolí lesních potůčků, nejčastěji ve smrčinách, ale i v podhorských a horských olšinách. Provází nevápenné podklady.... číst dál »

Sítina rozkladitá (Juncus effusus L.)

Sítina rozkladitá (Juncus effusus L.)

Roste na vlhkých loukách a pastvinách, v lučních bažinách a mokřinách, ale také při březích stojatých a tekoucích vod. Kvete od června do září.... číst dál »

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.)

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior L.)

Jasan ztepilý zahrnuje tři ekotypy: lužní, horský a vápencový, všechny jsou v ČR zastoupeny. Lužní je rozšířen v nížinách podél toků velkých řek, ve společenstvích s dubem ... číst dál »

Hrachor černý (Lathyrus niger L.)

Hrachor černý (Lathyrus niger L.)

Vyhledává listnaté lesy, lesní lemy a křovinaté stráně. Roste na humózních, hlinitých až jílovitých půdách, zejména na sušších a teplejších stanovištích.... číst dál »

Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

Arboretum Střední lesnické školy v Hranicích

Byl tak vytvořen vhodný účelový objekt přizpůsobený didaktickým a vzdělávacím potřebám školy, která byla v roce 1896 dostavěna za účelem výchovy mladých lesnických hospodářů z oblasti Moravy a Slezska.... číst dál »

 

Olše šedá

Alnus incana

Olše šedá

Alnus incana L.

čeleď: břízovité

 

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Osidluje břehy horských řek, potoků a balvanité náplavy. Roste i na hlinitých, ale jen občas zaplavovaných půdách. Vyžaduje dobře provzdušněnou půdu a nesnáší stagnující vodu.

Popis: Jedná se o 6–20 m vysoký strom či keř, s přímým štíhlým kmenem a vejcovitou hustou korunou. Letorosty jsou pýřité, olysávající a nelepkavé. Olše šedá má světle šedohnědou borku, s nezřetelnými lenticelami, která i ve stáří zůstává hladká. Pupeny jsou stopkaté, tupě špičaté, plstnaté a nelepkavé. Čepel listu bývá 4–12 cm dlouhá a 3–9 cm široká. Tvarově je vejčitá, na horní straně špičatá, nebo zašpičatělá, na bázi pak uťatá až slabě srdčitá. Okraj čepele je dvojitě pilovitý až mělce laločnatý. Spodní strana listu je šedě chlupatá až plstnatá. Řapík listu je cca 1,5–2,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 7–9 cm dlouhé a bývají uspořádány po 3–5 na koncích větviček. Samičí jehnědy rostou po 4–8 a mají načervenalou barvu. Plodní šištice jsou vejcovitě kuželovité, 10–16 mm dlouhé a přisedlé. Plodem je úzká plochá nažka, rezavě hnědé barvy.

Využití: Používá se jako přídavná a meliorační dřevina v mrazových polohách a na neplodných půdách při zpevňování sesuvných svahů. Je také vhodná k zalesňování extrémních stanovišť. Její okrasné kultivary se hojně pěstují v zahradách a parcích.

Poznámka: Jedná se o rychle rostoucí mrazuvzdornou dřevinu, náročnou na světlo.

Alnus incana Alnus incana
Alnus incana
Alnus incana