Douglaska tisolistá

Pseudotsuga menziesii L.

čeleď: borovicovité

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Roste v oblastech s přímořským klimatem, s mírnou vlhkou zimou a chladným relativně suchým létem, s malým kolísáním teplot a krátkým mrazivým obdobím. Srážky soustředěny na zimní měsíce. V Kaskádovém pohoří je klima o něco drsnější. K zastínění je druh zprvu poměrně tolerantní, v době dospívání na světlo středně náročný. Oblibuje hluboké, hlinité živinami dobře zásobené půdy, propustné a dobře provzdušněné, s pH 5–6.

Popis: Vysoký až velmi vysoký strom, v pralesích dorůstá 55–100 m výšky a 1–3 m v průměru. Koruna zprvu kuželovitá, ve stáří zaokrouhlená, nahoře nepravidelně zploštělá. Kmen dlouhý, válcovitý, u starších stromů přirozeně vyvětvený. Borka u mladých jedinců hladká s pryskyřičnými puchýřky, u starých stromů korkovitá, silně rozbrázděná v silné podélné červenohnědé hřebeny, oddělené hlubokými prasklinami. Tloušťka kůry může dosahovat 15–30 cm i více. Letorosty žlutohnědé až hnědé, s roztroušenými krátkými chlupy nebo až lysé. Pupeny lesklé, kaštanově hnědé, jemně pryskyřičnaté, s typickým vřetenovitě zašpičatělým tvarem. Jehlice na větvičkách spirálovitě uspořádané, leskle zelené, 15–35 mm dlouhé, na horní straně s podélnou rýhou, vespod se 2 pruhy bělavých průduchových řad. Báze jehlice, na rozdíl od jedlí, je stažena do krátkého řapíku. Rozemnuté jehlice mají velmi příjemnou citrusově balzámovou vůni, vytrvávají na větvích až 5–8 let. Samčí šištice podlouhlé, válcovité, 12–23 mm dlouhé, oranžově žluté, samičí konické, zelené nebo purpurové. Šišky nerozpadavé, hnědé, krátce stopkaté, dole visící, 5–10 cm dlouhé, asi 3 cm široké. Semenné šupiny okrouhlé, celokrajné, asi 2 cm široké. Výrazné zpět neohnuté podpůrné trojcípé šupiny vyčnívají ze šišky. Semena trojhranné, asi 7 mm dlouhé, křídlaté. Kvete v květnu až červnu, šišky dozrávají koncem první vegetační sezóny.
Dožívá se stáří 500–1 000 let.

Využití: Patří k nejvýznamnějším severoamerickým koniferám, produkující jedno z nejlepších užitkových dříví. Po sekvojích nejvyšší americký druh.

Poznámka: Douglaska tisolistá byla velmi úspěšně introdukována do mnoha lesních oblastí mírného pásma. V lesích střední a západní Evropy (včetně ČR) je douglaska nejčastěji pěstovanou a nejlépe osvědčenou cizí jehličnatou dřevinou. V ČR na ploše asi 4 000 ha. Své uplatnění našla v Evropě také jako významná soliterní parková dřevina.