Lípa velkolistá

Tilia platyphyllos L.

čeleď: lípovité

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Lípa velkolistá roste v suťových a roklinových lesích, dále v klenových a lipových bučinách. Snáší dobře zastínění a proto se udrží i pod jinými dřevinami alespoň jako keř. Je středně náročná na půdu a nejlépe ji vyhovují hluboké živné půdy. Druh je také náročný na vyšší vzdušnou vlhkost a citlivý k pozdním mrazům. Lípa velkolistá kvete v červnu.

Popis: Strom, 20–35(–40) m vysoký, s válcovitým a ve stáří často mohutným a vykotlaným kmenem. Borka zůstává dlouho hladká a šedá, ve stáří pak podélně praská. Pupeny jsou vejcovité, tupé a 3–7 mm dlouhé. Střídavé listy jsou mírně asymetrické. Srdčitá čepel je 7–12 cm dlouhá, na svrchní straně matně zelená, na rubu po celé ploše odstále pýřitá. Žilnatina 3. řádu je výrazná a v paždí žilek bývají chomáčky běložlutých, na podzim pak až okrových, chloupků. Okraje listů jsou převislé, řapík pýřitý a 2–5 cm dlouhý. Květenství visí dolů pod listy a je krátce řapíkaté, převislé. Světle žluté květy bývají po 3–5. Kališní lístky jsou 5–7 mm dlouhé, tyčinky jsou delší než korunní lístky. Vlnaté až plstnaté plody jsou široce elipsoidní, obvejčité až kulovité a žebernaté. Jsou 6–10 mm dlouhé a tvrdé – nejdou smáčknout v prstech.

Využití: Tato lípa je stejně jako příbuzná lípa srdčitá hojně využívaným druhem v lesnictví a zahradnictví. Je hojně využívaná jako alejový strom.