Jedle obrovská

Abies grandis L.

čeleď: borovicovité

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Jedle obrovská se nejčastěji vyskytuje na hlubokých aluviálních půdách podél vodních toků. Roste v údolních roklinách či na mírných horských svazích, často na půdách s dostatečnou vlhkostí. Na vlhkých stanovištích je její růst velmi rychlý, často přerůstá jiné druhy, na suchých stanovištích zůstává ve spodních patrech. Velmi dobře snáší zástin a mráz. Citlivá k imisím. Šišky dozrávají v srpnu a v září, o měsíc později se rozpadávají.

Popis: Jedle obrovská dorůstá významných výšek, často kolem 40–70 (i více) m a dožívá se 200–250 let. Koruna je kuželovitá, borka brázditá, tmavohnědá, v mladém věku šedozelená, s pryskyřičnými puchýřky. Jehlice bývají vždy dvouřadě uspořádány, jsou ploché, lesklé, svěže zelené a na spodní straně šedozelené s dvěma s bílými pruhy. Jehlice nebývají stejně dlouhé, nejdelší jsou cca 3–5 cm dlouhé. Válcovité šišky bývají světle zelené, cca 5–10 cm dlouhé a asi 4 cm široké.

Poznámka: V západní části Severní Ameriky je jedle obrovská ceněna jako rychle rostoucí a vysoce produktivní dřevina. Z těchto důvodů se úspěšně vysazovala i v Evropě. Dřevo je cenným zdrojem vlákniny, využití nachází i ve stavebnictví. Jako okrasná dřevina vysazována v parcích.