Olše šedá
Olše šedá
Alnus incana L.
čeleď: břízovité
JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________
Ekologie: Osidluje břehy horských řek, potoků a balvanité náplavy. Roste i na hlinitých, ale jen občas zaplavovaných půdách. Vyžaduje dobře provzdušněnou půdu a nesnáší stagnující vodu.
Popis: Jedná se o 6–20 m vysoký strom či keř, s přímým štíhlým kmenem a vejcovitou hustou korunou. Letorosty jsou pýřité, olysávající a nelepkavé. Olše šedá má světle šedohnědou borku, s nezřetelnými lenticelami, která i ve stáří zůstává hladká. Pupeny jsou stopkaté, tupě špičaté, plstnaté a nelepkavé. Čepel listu bývá 4–12 cm dlouhá a 3–9 cm široká. Tvarově je vejčitá, na horní straně špičatá, nebo zašpičatělá, na bázi pak uťatá až slabě srdčitá. Okraj čepele je dvojitě pilovitý až mělce laločnatý. Spodní strana listu je šedě chlupatá až plstnatá. Řapík listu je cca 1,5–2,5 cm dlouhý. Samčí jehnědy jsou 7–9 cm dlouhé a bývají uspořádány po 3–5 na koncích větviček. Samičí jehnědy rostou po 4–8 a mají načervenalou barvu. Plodní šištice jsou vejcovitě kuželovité, 10–16 mm dlouhé a přisedlé. Plodem je úzká plochá nažka, rezavě hnědé barvy.
Využití: Používá se jako přídavná a meliorační dřevina v mrazových polohách a na neplodných půdách při zpevňování sesuvných svahů. Je také vhodná k zalesňování extrémních stanovišť. Její okrasné kultivary se hojně pěstují v zahradách a parcích.
Poznámka: Jedná se o rychle rostoucí mrazuvzdornou dřevinu, náročnou na světlo.