Borovice vejmutovka

Pinus strobus L.

čeleď: borovicovité

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Východní část Severní Ameriky (severovýchodní USA až jihovýchodní Kanada). Centrem rozšíření jsou jižní a severovýchodní části Appalačského pohoří a oblast Velkých jezer. Atlantiku se areál dotýká mezi 40–50° severní šířky v oblasti od New Yorku přes Boston na New Foundland. Do Evropy ji přivezl roku 1605 kapitán G. Weymouth, ke skutečně úspěšné introdukci došlo až o 100 let později na panství vikomta Weymoutha v Anglii. Z území ČR jsou doloženy první údaje z roku 1812 na Hluboši.

Popis: Vysoký strom dorůstající asi 50 m výšky a kolem 1,5 m v průměru kmene. Koruna v mládí kuželovitá, později široká až deštníkovitě rozložená s vodorovně odstálými větvemi. Kmen přímý, rovný, v mládí s hladkou šedozelenou lesklou borkou, později podélně rozbrázděnou, tmavou. Dřevo je měkké, s pryskyřičnými kanálky, jádrové narůžovělé nebo červenavě hnědé, běl bledožlutá až bílá, poměrně úzká. Letorosty tenké, zelenavé nebo světle hnědé, jemně pýřité, ve druhém roce lysé. Vejčité pupeny 5–7 mm dlouhé, přišpičatělé, červenavě žluté, slabě pryskyřičnaté, s pevně přitisklými šupinami s bělavým blanitým okrajem. Jehlice po 5 ve svazečcích, rovné, měkké, tenké, namodrale zelené, 5–14 cm dlouhé, na okrajích jemně pilovité, na hřbetní straně zelené, na obou bocích s řadami průduchů. Samčí šištice oválné, 8–10 mm dlouhé, v době zralosti světle hnědé, obvykle na rašících bočních větvích v dolní části koruny. Samičí šištice v době květu zelené, 5–40 mm dlouhé, na koncích větví v horní části koruny. Šišky dosti dlouze stopkaté (stopky 5–24 mm dlouhé), převislé, úzce válcovité 8–20 x 3–4 cm velké, světle hnědé. Semenné šupiny klínovité, uspořádané ve šroubovici, kožovité, hladké, s málo vyniklými štítky s pupkem na konci. Semena hnědá, na břišní straně srostlá s křídlem. K opylování dochází v květnu až červnu, k samotnému oplodnění až za 13 měsíců po opylení, šišky dozrávají 2. rokem a otvírají se v srpnu až září. Dožívá se 200–450 roků.

Využití: Je to největší a nejrychleji rostoucí konifera v severovýchodní části Severní Ameriky, současně jedna z nejproduktivnějších a nejcennějších. Státní dřevina států Maine a Michigan (USA).

Poznámka: Dnes je to dřevina u nás spíše nežádoucí. Jednak zvyšuje možnost škod napadením rzí vejmutovkovou (v některých zemích se proto úplně přestala pěstovat), ale především se chová jako nebezpečná invazní dřevina vytlačující původní taxony.