Tis červený

Taxus baccata L.

čeleď: tisovité

JAK POZNÁME:
__________________________________________________________________________________

Ekologie: Tis toleruje nejvíc ze všech evropských dřevin zastínění. Optimální podmínky má na živných hlinopísčitých až hlinitých půdách, dostatečně vlhkých a provzdušněných, Preferuje stanoviště bohatá na vápník, vzácněji roste i na půdách kyselých na silikátovém podkladu. Dnes především na strmých, skalnatých a těžce přístupných stanovištích.
Vyžaduje dostatečnou vlhkost vzduchu a je poměrně citlivý na nízké teploty. K znečistěnému ovzduší je tolerantní, velmi dobře snáší sestřih i silný ořez, dobře se tvaruje a tvar dlouho uchovává.

Popis: Dlouhověké, pomalu rostoucí, dvoudomé vždyzelené stromy či keře, bez pryskyřičných kanálků, 3–20(–37) m vysoké, s průměrem na bázi 0,75–1,3 m, často vícekmenné, se srůstajícími kmínky. Koruna široce kuželovitá až kulovitá. Hladká hnědočervená borka se odlupuje v tenkých plátech podobně jako u platanu. Velmi tvrdé, těžké a pružné dřevo má červenohnědé jádro, světlejší běl, pryskyřičné kanálky mu chybí. Jehlicovité listy na větvích uspořádané dvouřadě, na vzpřímených výhonech radiálně. 1–2leté výhony zelené, starší hnědé, pupeny s nekýlnatými šupinami. Jehlice jednožilné, 15–35 mm dlouhé, 2–2,5 mm široké, tmavě zelené, na rubu žlutozelené, pozvolně dlouze zašpičatělé, na bázi zúžené v krátký řapík. Samčí šištice kulovité, na spodu loňských větviček, složené s 6–14 štítků tyčinek. Samičí jsou redukované, pouze s jediným vajíčkem, podepřeným 3 páry drobných listenů. Hnědé semeno je ponořeno do červeného, dužnatého nepravého míšku zvaného epimatium. Kvete v březnu až dubnu, dozrává na podzim. Semeno rozšiřují především ptáci.

Využití: V současnosti je jeho upotřebení pouze sadovnické.

Poznámka: Celá rostlina je jedovatá s výjimkou jedlého epimatia. Smrtelná dávka pro člověka se uvádí 200 g jehličí (asi 2 hrsti), odvar se používal také k vyvolání potratů.